Rychtář

Dnes bychom řekli pan starosta. Rychtář byl ve středověku představitelem obce. Byl dosazen buď vrchností nebo panovníkem a vykonával správní služby. Jak o tom vypráví naše Pamětní kniha Stolan? 

Rychtář nad pořádkem bděl a dbal provádění všech jejích rozkazů. Za to nerobotoval, dávek kromě zemských nebo královských neplatil a z pokut, jež vybíral, ponechal si třetinu. Míval i svobodnou krčmu, mlýn či řeznický krám, rybolov, hon atp. Bývalo rychtářství dočasné i dědičné.

Rychtář měl značnou moc. Rozhodoval drobné spory ve vsi, těžší přestupky a zločiny oznamoval vrchnosti, menší trestal sám. Opilce vkládal do klády, políček trestal pokutou 30 grošů, polní pych pokutou 1 kopy grošů. ..

K řízení na zámek chodíval zpravidla každou sobotu nebo neděli, kde mu byly uděleny rozkazy o placení dávek, správy cest, robot a ty sděloval celé rychtě, jež někdy mívala až 8 vesnic.

Odznakem rychtářské moci bylo rychtářské právo, pletenec z několika hovězích šlach, jinde pečeť, palcát, žíla a pod. Právo nejednou pracovalo, zvláště tam, kde se strhla rvačka. Neúcta k tomuto právu byla trestána. ..

Tento soubor je licencován pod licencí Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Letohr%C3%A1dek_Kinsk%C3%BDch_-_Musaion_578.jpg

Trestati své poddané měla právo vrchnost. Výslechy byly konány před rychtářem, konšely a úředníkem panství. přiznání bývalo vynucováno právem útrpným, to jest na mučících nástrojích, jež už v 16. století měla Chrudim, Heřmanův Městec i Seč...

Ti, kdož odsouzeni byli za menší přestupky, museli často podepisovati revers, t. j. slib, že podobného činu se vícekrát nedopustí. Podepsati musel, kdo "pálenýho" nemírně užíval, že se ho až do smrti odříká, kdo jinému "kujone, partykáři, zloději" nadával, kdo pytlačil atd.

Podepsali revers i manželé heřmanoměstečtí David a Lidmila Ryklovi. David dán do arestu, že prý z opilství utrhal tchýni své a vyhrožoval, že z domu uteče a na vojnu se dá, a že manželku svou proklínal. Páni vyslýchali i manžeku jeho a seznali, že má velikou vinu na nesvornosti manželské. I vsadili ji do klece, která stála před radnicí a do které ženy, které se rády vadí, vsazeny bývaly. Na večer ji propustili, když se Bohem dokládovala, že manžela svého poslušna bude. Podepsala i revers, že podle přikázání Božího s manželem živa býti a jeho ve všem dobrém poslouchati chce, dle její možnosti a v ničem více že ho hněvati nebude. Dále se praví v reversu: ‚‚A jestliže bych se protrhla a v nějakých mých předešlých nemravných způsobů potřebovati chtěla, aneb lidského navádění poslouchala, tehdy aby netoliko ouřad, nýbrž samo městské právo moc mělo vjíti a pokutou mě kdykoliv s těžkým vymyšleným arestem ztížiti, anobrž i ještě jednou do té klece před domem radním vsaditi, do kteréhož vězení sebraná mládež vejcema a blátem na mou outratu házeti moc by měla."...

Pan Antonín Velebný vyprávěl o svém dědovi Jiřím Velebném: 

‚‚ Děd Jiří byl rychtářem ještě za dob roboty. Konšelem byl Václav Hajzl. byl-li chycen zloděj při krádeži ve vsi nebo v lese, byl přiveden před rychtáře a ten jej vyslýchal, co ukradl a proč kradl. Při výslechu položil rychtář "právo" na stůl, případně jím zloději pomohl, aby se přiznal. Pa dali zloději želízka, řetěz se dvěma kruhy pro ruku a nohu, kruhy zaamkli na zámek a obecní servus Vonoha jej odvedl do Chrudimě k soudu. Vonoha docházel ve středu a v sobotu do Chrudimě pro poštu. Za doručení psaní se platily 2 krejcary. ...

Na žebráky byl dědeček velmi přísný, zvláště na mladé. Ty hnal často s holí. ...

Před vojenskými odvody často přicházívali otcové s prosbou, aby rychtář synka od vojny uchránil. Tu se musel dostaviti k rychtáři synek sám, dědeček poslal domácí ze světnice, mladík se musel svléci a dědeček jej prohlédl. Řekl-li, že vojákem mladík nebude, také jím prostě nebyl. Měl-li však naději vojákem se státi, musel přijíti otec jeho znova a dědeček mu určil, co má přinésti, aby odvodní komise zamhouřila oko. Obyčejně to byly 4 libry másla, 2 kopy vajec a homole cukru. S tím poslal dědeček ženu k panu krajskému do Chrudimě, ovšem do jeho kuchyně, kde zároveň  odevzdala ceduličku se jménem mladíka, který u odvodu měl býti uznán neschopným. ...

Žháři byli trestáni smrtí upálením."

Rychtáře vrchnostenské od roku 1748 vystřídali rychtáři obecní, kteří byli voleni a vybírali především berně pro krajské císařské úřady. R. 1849 bylo rychtářské právo zrušeno vůbec.