Václav Ples Heřmanský ze Sloupna a na Stolanech a Bystřici

Svou veřejnou kariéru začínal Václav Ples Heřmanský v roce 1572 jako dvořan na dvou koních na společném dvoře arciknížat Rudolfa a Arnošta. O tři roky později byl již kráječem a téhož roku postoupil do hodnosti místokomorníka nad stříbrem. Od roku 1576 byl kráječem císaře Rudolfa.⁵

Václav Ples Heřmanský potřeboval náležité ekonomické zázemí a v roce 1577² se oženil se 14letou Eliškou (někdy nazývána Alžběta) Andělovou z Ronovce, dcerou Zikmunda Anděla z Ronovce. Elišce po smrti otce Zikmunda a také po smrti strýce Buriana patřilo 15 okolních vsí³. Vedle toho převzali Václav Ples s chotí i zápisný statek Stolany, který Rudolf II. převedl Václavovi za 4 853 tolarů a 37 grošů do zpupného vlastnictví (mohl s ním libovolně nakládat). Václav ho pak úspěšně dále rozšiřoval. ⁵ Stolanskou tvrz si Ples nechává přebudovat na renesanční sídlo.

Na sklonku života, v roce 1603, na něm přiznával 109 osedlých (sedláků), což představovalo na příslušníka rytířského stavu velmi nadstandardní majetkové zázemí. Vedle toho zakoupil v roce 1592 moravské panství Bystřice pod Pernštejnem. V roce 1579 byl Václav povolán do komorního a dvorského soudu, v nichž zasedal pravidelně právě do roku 1592 a občas i později, až do své smrti. V letech 1585–1597 zastával také úřad královského hejtmana Menšího Města pražského, v roce 1595 byl jmenován hejtmanem chrudimského kraje. Vrcholem jeho kariéry bylo nicméně převzetí karlštejnského purkrabství v roce 1592. Tím se Václav stal příslušníkem elitního sboru nejvyšších zemských úředníků a jako takový měl automaticky místo jak v užší královské radě, tak jako přísedící i ve větším zemském soudu.^5,1

Byl horlivým katolíkem a „začal důrazně uplatňovat své přesvědčení; v tom měl plnou podporu biskupa Pavlovského, kterému Ples rovněž předal patronátní právo. Nový pán nechal dále zavřít místní bratrský sbor (v Bystřici – pozn.) a povolal do města františkány (minority), o jejichž činnosti nemáme bohužel příliš mnoho informací. Vydal obecní nařízení, které mimo jiné obsahovalo článek o povinné návštěvě katolické bohoslužby, a provinění trestal pokutou; na základě pozdějších svědectví dokonce nutil Ples Bystřické ke konverzi pod pohrůžkou vězení. Katolický tlak z jeho strany byl doprovázen i tlakem hospodářským, což velmi negativně ovlivnilo vztah město – vrchnost. Bystřickým byly zavedeny nové roboty a navíc Václav Ples často porušoval jejich výsady dané Pernštejny, na což si stěžovali řemeslníci.“ ⁴